Pokud hledáte opravdu velké stavení s velkým pozemkem, kde by se mohla scházet celá Vaše rodina a přátelé nebo uvažujete i o komerčním turistickém využití, tato budova bývalého mlýna přestavěná na rekreační obydlí je možná přesně to, co hledáte.

Mlýn se nachází v turisticky zajímavé oblasti v Podkrkonoší, v obci Poniklá - části Nová Ves, odtud také jeho název Novoveský mlýn. Leží při Roudnickém potoce, který se vzápětí vlévá do řeky Jizery. Ochranné pásmo Krkonošského národního parku, ve kterém se mlýn nachází, zabezpečuje tuto lokalitu před rušivými vlivy okolí. Mlýn leží u místní klidné komunikace,  která obsluhuje jen pár dalších chalup v údolí a není dále průjezdná.

Samotný mlýn je postaven ve svahu a má 2 nadzemní podlaží a nevyužité podkroví. Zastavěná plocha je cca 160m2. V přízemí objektu (které je pod úrovní komunikace) se započalo s rekonstrukcí, plánovalo se zde společenské zázemí pro celý objekt.

Prostřední část domu je využívána současnými majiteli pro společná rodinná setkání. Patro má dispozici 3+1, 2 toalety a koupelnu. Ložnice jsou samostatné a mají každá své umyvadlo.

Dům je připojen na elektrický proud a obecní vodovod. Odpadní vody jsou svedeny do žumpy. Vytápění objektu zajišťují přímotopy. Spodní patro je vytápěno kamny na tuhá paliva.

Parkovat lze 2 vozidly na terase přímo u domu nebo na okolních pozemcích.

Nyní mi dovolte, abych se stala vaší průvodkyní po domě.

Prostřední patro:

Střední část mlýna je přístupná přímo z ulice. Současní majitelé využívají pro rodinná setkání a rekreaci zejména tuto část, kde se nalézají 3 samostatné prostorné ložnice, každá má cca 20m2.  Naleznete zde plnohodnotné zázemí, včetně samostatné toalety, koupelny a menší kuchyňky. Plánovalo se propojení se spodním patrem, kde jsou připraveny společné společenské prostory.

Vstupní chodba s kuchyňkou a zádveří:

Hned za vstupními dveřmi je malé zádveří, které slouží k přezutí. Z navazující místnosti jsou přístupné 3 samostatné pokoje a sociální zázemí. Je zde vybudována i menší kuchyňka a po mlynářských schodech můžete vystoupat do podkroví.

1. ložnice orientovaná na jihozápad a severozápad:

2. pokoj s jihozápadní orientací:

3. Ložnice s jihozápadní a jihovýchodní orientací:

Koupelna a toaleta:

Podkroví:

Přízemí se samostatným vstupem:

Přízemí objektu prošlo rekonstrukcí, která nebyla dokončena. Mělo sloužit jako společenské centrum. V současnosti je tato část přístupná samostatným vchodem z úrovně terénu. Počítá se s propojením schodištěm do prostředního patra. Jsou zde 2 velké místnosti s přímým výstupem na terasu s jihozápadní orientací. U terasy lze vybudovat vodní plochu napájenou funkčním náhonem.

Místnosti dominuje otevřený krb, k vytápění slouží kamna na tuhá paliva.

Je zde příprava na samostatnou toaletu a koupelnu. K uskladnění věcí slouží 2 menší sklady - sklepy.

Zahrada:

I v zimě má místo svoje kouzlo:

V létě je všude nádherně, mlýn má ale svoje kouzlo i v zimě, kdy zasněžená okolní krajina působí romanticky. Zahrada je stavební parcelou, ale můžete zde samozřejmě pouze zahradničit či vypustit děti si hrát. Pro představu o zimní podobě okolí přikládám fotodokumentaci přímo od majitelů.

Celkový pohled na dům:

Pro lepší představu přikládám foto i z ptačí perspektivy.

Pohled do katastrální mapy:

Dům a jeho okolí:

Umístění vodních mlýnů měla vždy svá specifika, nejdůležitějším faktorem umístění byl dostatečně vydatný vodní tok pro pohon vodního kola. Novoveský mlýn je umístěn v údolí Roudnického potoka, uprostřed lesů a luk. Na snímcích můžete vidět obec Poniklou a panorama Krkonoš.

Lokalita - Poniklá

Do obce Poniklá je to z Prahy cca 120km a  dojedete sem zhruba za 1 hodinu a 40min. Podstatná část cesty v délce 80 km vede po dálnici D10.

V obci se nachází obecní úřad, pošta, MŠ, devítiletá ZŠ, ordinace praktického a dětského lékaře, pečovatelská služba, 3x potraviny, 2x restaurace, 2x kadeřnice, kosmetika. Více informací naleznete na oficiálních stránkách obce:  www.ponikla.cz.

Poniklá je vstupní branou do Krkonoš. Pokud jste milovníci lyžování, přímo v Poniklé se nachází menší Ski areál Homole a do 5.největšího lyžařského střediska v ČR Rokytnice nad Jizerou se dostanete autem za 15min (13km).

Virtuální prohlídka - 3D sken nemovitosti:

Cena: 3.989.000Kč

Pokud máte k nabídce jakékoliv otázky, ráda Vám je zodpovím nebo se můžeme na dům rovnou společně zajet podívat. Těším se na Vás.

Jak to ve mlýně fungovalo?

Následující kapitoly o tom jak funguje mlýn, jsou převztay ze sborníku expediční skupiny: Mlýny na Zábrce, Ralsko 2013

Vývoj mlynářství

Jedna z prvních doložených zmínek o vodním mlynářství v našich zemích je ze Žatce z roku 718 na řece Ohři. Z počátku se ve mlýnech používala mlýnská kola a později v devatenáctém až dvacátém století účinnější turbíny. Mlýnských kol bylo mnoho druhů. Nazývala se korečníky a používala se buď na horní, nebo na spodní vodu. U kol na horní vodu padala voda do nejvyššího bodu kola, přičemž voda musela proudit dvojnásobnou rychlostí, než byla rychlost kola. Kolo se nesmělo dotýkat spodní hladiny. Naopak kola na spodní vodu se používala u vodních toků s malým spádem. Jedna z prvních turbín byla Peltonova, poté Francisova a na spoustu mlýnů se nejvíce hodila Kaplanova. Ve středověku patřily mlýny k větším správním celkům, jakými byly například klášterní nebo šlechtické. Těmi byly mlýny podporované, jelikož to bylo výhodné pro obě strany. Poté se mlýny staly majetkem měst a obcí. Na začátku patnáctého století se začal používat tzv. hasačert, což byla látková roura, která oddělovala mouku od otrub a ta padala do moučné truhly. V roce 1477 Vladislav Jagellonský zakázal používat hasačert kvůli stížnostem mlynářských tovaryšů. Mlynáři začali tvořit cechy společně s pekaři a perníkáři. Přibližně v sedmnáctém století se ke mlýnům začaly přistavovat další hospodářské budovy jako pily, stoupy, olejny, brusírny nebo hamry. V roce 1814 vydal František I. patent, který obsahoval soupis mlynářských práv, povinností a řádů. Od roku 1859 se stalo mlynářství svobodnou živností; tvořila se Společenstva mlynářů a každý mlynář ve Společenstvu musel mít svůj živnostenský list. V této době se začaly používat místo pískovcových mlýnských kamenů sladkovodní křemence. Zanedlouho se u nás prosadil amerikánský typ mlýnů se složitějším a důkladnějším zařízením. Asi nejdůležitější novinkou byly válcové stolice, které nahradily mlecí kameny. Ve mlýnech hrozily nebezpečné požáry, jelikož byly celé dřevěné. Kvůli tomu vznikl zvyk odevzdávat sirky při vstupu do mlýna stárkovi. Za druhé světové války byli mnozí mlynáři přestěhováni, vězněni a někteří i mučeni. Z některých mlýnů se stávaly brusírny skla, prádelny nebo tkalcovny. Poslední malé mlýny zanikly v padesátých letech dvacátého století. Zůstaly jen velké, které byly státní.

Život ve mlýně

Život ve mlýně se i ve 20. století odlišoval od běžného života venkovských obyvatel. K provozování tohoto řemesla bylo zapotřebí velkých a nákladných výrobních
zařízení a budov. Provoz těchto zařízení byl závislý na mnoha neovlivnitelných okolnostech jako je počasí, stav vody aj. Přesto však díky vlastnictví vodního zdroje
energie mlynáři měli na tehdejší dobu vyšší životní úroveň. Tato skutečnost jim umožňovala zavádět do mlýnů technické novinky mezi prvními v okolí.

Kdo ve mlýně pracoval?

Veškerou činnost ve mlýně řídil mlynář, kterému se říkalo pan otec. Každodenně kontroloval stav mlýna i ostatní části hospodářství. Mlynář uměl mnoho řemesel - od tesaře (opravoval mlýnské kolo, zařízení ve mlýně), přes rybníkáře (dělal rybníky, náhony, strouhy), zemědělce až po stavitele (mlýny si stavěli většinou sami). Patřili k vesnické inteligenci společně s učitelem a knězem. Často měli výsadní práva v životě vesnice, například zvláštní lavice v kostele, či vlastní stůl v hostinci. Pro místní obyvatelstvo byli důležití především kvůli zpracovávání hlavního zdroje potravin. Být mlynářem však přinášelo i mnohá úskalí. Byly to například časté úrazy, především rukou, a vyšší náchylnost k nemocem kvůli velké vlhkosti a neustálé přítomnosti prachu při práci. Mnoho nebezpečí hrozilo také při požáru či povodni, které se mlýnům nevyhýbaly. V nepřítomnosti mlynáře přebíral veškerou činnost ve mlýně stárek, mlynář s víceletou praxí, téměř se stejnými znalostmi jako mlynář. Řídil také činnost "chasy", dbal o řádný chod mlýna a obsluhoval zákazníky. Dalším člověkem ve mlýně byl prášek - tedy mlynářský učeň, který vypomáhal při různých pracích ve mlýně, někdy i v hospodářství, pracoval za stravu, ubytování a dohodnuté týdenní kapesné. Další důležitá osoba byl tovaryš - vyučený mlynář, který pracoval ve mlýně za kolísavý plat, zpravidla v úkolové mzdě. Ve mlýně mu byla poskytována strava a ubytování. Nedílnou součástí mlýna byl také mládek - vyučený mlynář s praxí, který zodpovídal za chod mlýnice, uměl provádět menší opravy na mlýnském zařízení a ručil stárkovi za kvalitu mouky. Zvláštní funkci zastával krajánek. Byl tak nazýván vyučený mlynář nebo sekerek, který byl bez stálého zaměstnání. Příležitostně pracoval v jednotlivých mlýnech, nebo v různých intervalech putoval od mlýna k mlýnu. Této skupině lidí, která ve mlýně žila a se vším všudy se o něj starala, se říkalo mlynářská "chasa". Mlýnské řemeslo jim vydělávalo na živobytí. Mlýnská chasa spávala, podle možností mlýna, v šalandě či v komoře. Výjimečné postavení stárka dokládá i to, že mohl mít ve mlýně samostatnou místnost. Každý ve mlýně měl svoje přesné uplatnění.

Základní části mlýnské budovy

Mlýnské stavení se mohlo skládat z několika obytných a hospodářských staveb. Základem byla mlýnice, která ve středověku mohla stát jako samostatná budova.
Blízko ní pak tála obytná budova a několik hospodářských stavení např. chlévy. Později jsou již mlýnice součástí budovy, ve které se nachází i obytné prostory. Jde o princip rozdílného domu. Máme spojovací místnost-síň, ze které se vchází do jizby na jedné straně, či do mlýnice na druhé straně. U mlýna se pak vyskytují budovy, které doprovázejí hospodářskou činnost - sklepy, stodoly, chlévy. Součástí mlýna byla mlýnice - pracovní prostor mlýna, šalanda - ubytovací prostor pro chasu, lednice - prostor pro mlýnská kola, ve větších mlýnech pak bývaly ještě moučnice a samozřejmě světnice - obytný prostor mlynáře. Mlýnice byly známé svou výzdobou v celém okolí.

Mlýnská technologie

Je obecně známo, že vodní mlýn slouží a sloužil k tomu, aby se v něm mlelo obilí a vyráběla mouka. Jak ale takový mlýn fungoval? Jakými stroji muselo zrno projít, aby se z něj stala mouka? Na venek to nevypadá vůbec složitě, nicméně celý proces mletí není vůbec jednoduchý a v dnešní době už je těžké najít někoho, kdo ještě zažil tyto staré mlýny v provozu a dokáže tak celý proces vysvětlit. Proto následující proces mletí je tedy spíše orientační a mohou se zde nacházet nepřesnosti. Proces mletí je zde ukázán na poměrně zachovalém Podvicmanovském mlýně. Tento mlýn byl poháněn Kaplanovou turbínou, o výkonu cca 7kW. Pohon strojů byl zajištěn od hlavní hřídele pomocí transmisí, řemenic a plochých řemenů. Rozměry hřídelí se pohybovaly přibližně od 4 - 12m a jejich průměr se pohyboval okolo 40 - 95 cm. Jejich váha byla v mezi 8 - 50q. Obilí bylo do vrchních pater dopravováno korečkovými výtahy ve speciálním systému dřevěného potrubí, ktransportu v jednotlivých patrech pak pomocí dlouhých šneků v potrubí. Celý mlecí proces trval 4 - 5 dní.